Obvykle píšu pro ty, kdo již žijí život po adventismu. Ale tentokrát píšu pro ty, kdo se ještě nerozhodli odejít. Kdy to skončí? Tato otázka se netýká církve adventistů. Nečekám že by někdy zanikli. Je to čistě osobní otázka.
Když jsem poprvé začal pochybovat o adventismu, začal jsem se ptát přátel a rodiny "kde je to v Bibli?" Když se jednalo o zvyky a praktiky, přátelé a rodina odpovídali "tak to prostě je", "jsou věci, které prostě děláme". Další diskuze ukázala, že mnoho věcí se týká jen zapadnutí do toho, co od nás očekává adventistická kultura. Když přišlo na věrouku, slyšel jsem opakovaně "zeptej se kazatele / staršího sboru. Oni tomu rozumí nejlépe a určitě ti to vysvětlí" I když tito lidé málokdy mohli obhájit svou víru, byli přesvědčeni, že adventismus musí být správný, protože to říkalo mnoho chytrých lidí.
Problém byl v tom, že ani lidé ve vedení neměli uspokojivé odpovědi. Obvykle jsem od nich dostával odpovědi jako "Osobně s touto naukou tolik nesouhlasím a nemyslím si, že by ji církev tak moc učila. Možná se na to musíme podívat trochu jinak. Když se na to podíváme takhle ..." Poté pokračovali v obraně adventistického pohledu tak, že jej trochu upravili a trochu podhodnotili. Spíše než obranu adventistické nauky, jsem od jednoho kazatele slyšel: "můžu být dobrým adventistou i bez této nauky, když o tom nebudu mluvit a dokud to nebudu veřejně ventilovat." Ve výsledku mě vyzval abych zůstal jako druhořadý člen, bez možnosti plného zapojení.
Téma, které bylo mezi běžnými adventisty i mezi kazateli, je patřit ke skupině. Nezáleželo na tom jak moc chápete jejich učení, nebo jestli jej dokážete bránit či s ním souhlasit. Záleželo na tom, jestli jste souhlasili se skupinou a šli jste s ní. Tento postoj v mé generaci převládal. Mnoho mých přátel tiše žilo v neadventistickém stylu, a celý život to schovávali před jejich stárnoucími rodiči a před členy církve. Mnozí z nás žili dvojí život a neúmyslně to učili i své děti.
Stále jsem se ptal kdy to skončí? Kdy řekneme "dost!, už žádné lži, to stačí." Rozhodl jsem se, že jsem došel do toho bodu. Chtěl jsem pro své děti něco lepšího. Chtěl jsem aby měli vztah s Ježíšem, ne jen členství v klubu. Namísto strachu, hanby a tlaku na souhlas jsem chtěl aby prožili radost a svobodu v Kristu. Ale neodešel jsem jen kvůli dětem. Odchod byl i kvůli vedení ducha. Opustil jsem adventistickou kulturu a tak jsem mohl naplno přijmout svého spasitele.
Je to 150 let lží, podvodů legalizací a krytí nebiblických přesvědčení. A tak se vás ptám, kdy to skončí, pro vás i pro vaše děti? Kdy je dost, dost? Kdy chcete začít nový život, který nabízí Ježíš?
Kdy začnete život po adventistickém životě?
Chris Lee - volně přeloženo odtud.
Téma, které bylo mezi běžnými adventisty i mezi kazateli, je patřit ke skupině. Nezáleželo na tom jak moc chápete jejich učení, nebo jestli jej dokážete bránit či s ním souhlasit. Záleželo na tom, jestli jste souhlasili se skupinou a šli jste s ní. Tento postoj v mé generaci převládal. Mnoho mých přátel tiše žilo v neadventistickém stylu, a celý život to schovávali před jejich stárnoucími rodiči a před členy církve. Mnozí z nás žili dvojí život a neúmyslně to učili i své děti.
Stále jsem se ptal kdy to skončí? Kdy řekneme "dost!, už žádné lži, to stačí." Rozhodl jsem se, že jsem došel do toho bodu. Chtěl jsem pro své děti něco lepšího. Chtěl jsem aby měli vztah s Ježíšem, ne jen členství v klubu. Namísto strachu, hanby a tlaku na souhlas jsem chtěl aby prožili radost a svobodu v Kristu. Ale neodešel jsem jen kvůli dětem. Odchod byl i kvůli vedení ducha. Opustil jsem adventistickou kulturu a tak jsem mohl naplno přijmout svého spasitele.
Je to 150 let lží, podvodů legalizací a krytí nebiblických přesvědčení. A tak se vás ptám, kdy to skončí, pro vás i pro vaše děti? Kdy je dost, dost? Kdy chcete začít nový život, který nabízí Ježíš?
Kdy začnete život po adventistickém životě?
Chris Lee - volně přeloženo odtud.
Někdy mám pocit, že členství v CASD je pro mnoho členů stejné jako manželství:
OdpovědětVymazat,,V dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí."
Potom mě ale hned napadne, že je mnoho manželství, kde je žena (někdy i muž) týraná a zneužívaná oběť, která ale přesto nikdy od svého týrajícího/manipulujícího druha neodejde. Buď protože se to přece nedělá, nebo doufá, že se ta druhá strana snad jednou napraví.
Druhá strana to ví a samozřejmě toho využívá.
Takoví lidé potřebují často odbornou pomoc a to jak v době, kdy jsou ještě v tom vztahu, tak i po jeho skončení.