Měl bych opustit adventisty?

Budu se snažit vyložit své myšlení, k rozhodnutí zda odejít nebo ne.

Nejdříve musím říct, že sympatizuji s vaším momentálním rozpoložením. Když jsem se sám pro sebe rozhodl, že chci odejít, byl jsem starší teenager. Život byl jednodušší tím, že jsem měl větší svobodu. Bylo jednodušší vést dvojí život. Ten adventistický a ten osobní, svobodný. Jako mladý odpadlík budete mít méně možností jak se živit, budete pod přísnějším dohledem. Proto budete pravděpodobně muset počkat (jako jsem musel i já), než se budete schopni odpoutat od adventistů a od své rodiny a než budete schopní se o sebe postarat. Na druhou stranu odcházení ve vašem věku má i své výhody, takže není všechno špatně. I když říkám, že pravděpodobně budete muset pár let počkat, nemusí to být pravda. Můžete mít štěstí a odejít hned.

Mám to říct mým adventistickým přátelům a rodině?


Bohužel na to není jednoznačná odpověď. Záleží na vaší situaci. Zdůrazňuji, jak je nutné se správně rozhodnout. Budete žít doma se svou rodinou. Pokud jim to řeknete a oni zareagují špatně, nebudete mít kam jinam jít. Zpátky své rozhodnutí taky nelze vzít a tak s nimi budete muset žít ještě několik let se špatnými vztahy a pod tlakem. Často se říká, že bychom se neměli přetvařovat za žádných okolností. Ale pokud by takové přiznání vedlo k mizernému životu po několik let, tak doporučuji přetvařovat se. Je hloupost pouštět se bezhlavě do bitev, které nemůžeme vyhrát, je lépe se na ně dobře připravit. V sázce je mnoho. Ale námaha se vyplatí.

Jak mám vědět, jak zareagují?


Buďte k sobě upřímní. Zkuste si představit, opravdu představit jak rodičům (a zbytku sboru) říkáte, že tomu všemu nevěříte, že tam dále chodit nebudete, že chcete v sobotu chodit do kina, že chcete jíst vepřové hamburgery. Zkuste si představit, jak jim říkáte, že Ellen Whiteová nemá pravdu.

Teď... jaký máte pocit? Máte z toho strach? Jestliže ano, pak to je nejspíš z toho, že víte, že budou reagovat špatně.

Na druhou stranu, neděsí vás to? Představujete si, že to vaši rodiče přijmou v pohodě? Rozpláčou se? Jestli ano, budou brečet i několik dní po tom? Pokud si myslíte, že vás budou podporovat ve vašem rozhodnutí, tak je bezpečné jim to říct.

Ať tak či tak, přečtěte si dále jak to udělat správně.

Některé signály jak poznat, že zareagují špatně:
  • jsou zastánci tradičních hodnot, jsou proti změnám ve sboru
  • v sobotní škole opravují ostatní, jsou hádaví
  • organizují mimo sborové aktivity
  • jsou nadšenými adventisty
  • nemluví o lidech, kteří už odešli, případně je pomlouvají nebo vykládají, co špatného se jim přihodilo
  • mají nepřátelský vztah ke světu
  • nejsou rádi, když trávíte moc času s neadventistickými kamarády
  • celá širší rodina je adventistická

Proč záleží na tom, udělat to správně


Záleží na tom, protože budete i dále muset žít se svými rodiči. Ti, kteří vědí, že rodiče budou reagovat špatně, určitě ví, o čem mluvím, když mluvím o světě. Přemýšlejte o všech těch věcech, které řekli o světě. Přemýšlejte o tom, jak moc se vás rodiče snažili uchránit před světem. Když se teď veřejně odtrhnete od adventistů, stanete se součástí světa. Určitě nechcete, aby si vaši rodiče o vás mysleli všechno, co si myslí o světě. Nejenom že si to o vás budou myslet, budou k vám tak i přistupovat. Stanete se odpadlíkem ve své vlastní rodině, ve svém domě. Určitě nechcete, aby se tohle stalo, dokud s rodiči musíte bydlet. Ono se to jednou stejně stane. V té době budete muset mít přátele, kteří vás podrží, budete muset mít možnost bydlet někde jinde. Přinejmenším budete muset mít možnost žít někde, kde nebudete trvale pod tlakem. Pokud se budete chtít přiznat, zatímco bydlíte u rodičů, budete vystaveni obrovskému tlaku, který vás může rozdrtit.

To je důvod, proč doporučuji počkat, až budete starší a až budete schopní se o sebe sami postarat. Pak se můžete přiznat a zkoušet bydlet s nimi, ale když to nepůjde, budete mít možnost jít jinam. Takže, jak těžké to bude? Potřebujete počkat a mezi tím si dělat úspory, najít si neadventistické přátele. Máte možnost se na to dobře připravit. Čím lepší příprava, tím snadnější odchod.

Skutečností je, že psychický nátlak to je velký. Jsem silná osobnost, ale i tak jsem tento tlak nedokázal ustát.

A jak říct rodičům, že odcházím, když čekám, že zareagují dobře? I toto je dost velký úkol. Nepříjemné věci se sdělují tehdy, když jsou všichni v klidu a v pohodě. Nejdříve to řekněte mámě nebo tátovi, záleží, s kým máte bližší vztah. Spolu to pak řeknete tomu druhému. Předem v soukromí si před zrcadlem a nahlas nacvičte, jaké to asi bude. Pak vyčkejte na nějakou chvíli, kterou budete trávit společně. Třeba prohlížení fotek, sezení u ohně nebo něco podobného klidného. Když víte, že je rodič v dobré pohodové náladě a vy jste taky v pohodě, tak to klidně řekněte. Zbytečně s tím neotálejte, a přespříliš nad tím nespekulujte, jenom by vás to znejistilo. Reakce bude lepší, než si představujete.

8 komentářů:

  1. Začínali jsme tak, že jsme si na jednom z adventistických výletů dali pivo. Co mohli dělat ? Výhodou bylo, že jsme byli dva a jednalo se o jeden z pražských sborů, čili ne tolik konzervativní. Později už nebyly velké problémy, každý jme si našel normální přítelkyni a do sborů jsme přestali docházet.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ten kdo si musí začít dokazovat, nějakými fyzickými počiny, že odchází od adventistů
      je ubohý člověk, který neumí prostě říci odcházím nechci mezi vás patřit. Může to
      být známkou nízkého sebevědomí, které chci posílit nějakým počinem, kterým se chci
      sám vyřadit. V současné době může kdokoliv odejít aniž by o tom mohlo rozhodovat
      sborové společenství.

      Smazat
    2. Často je ale ten člověk v ubohém stavu právě díky masáži adventistické teologie, která když se bere vážně vede k neustálému strachu o své posvěcení/spasení, o nezbloudění a strachu zda obstojím v době pronásledování a v době jákobova soužení o odejmutí přímluvce Ducha Svatého, kdy budu muset prokazovat bez něj stejnou svatost, jako měl Ježíš.

      Právě proto, že tomu lidé věří a vidí že to nedávají a nezvládají už nosit před ostatními masku, tak se potom zoufale rozhodují utéci a ještě musí zaplašovat děsivé myšlenky, kterým byli vyučováni, že největší svůdci na straně ďábla a šelmy budou nakonec právě odpadlí adventisté.

      Nechápete to zoufalství nebo tu odvahu kterou musí jedinec projevit, když se rozhodne odejít z něčeho v čem takto od dětství vyrůstal a jde vlastně do neznáma.

      Nesuďte příliš rychle Anonyme ze 4.řijna
      Tomáš Plechatý (Odešlý z CASD Kladno mezi 20.zaří a 27.listopadu 2014 )

      Smazat
    3. Můžete se už konečně domluvit ne-adventisté?
      Jeden tvrdí, že je vinná adventní teologie, jiný zase vinno je učeni, atd.
      Můžete se konečně sjednotit ve svém boji proti větrným mlýnům.
      "Každé rozdělené království padá".

      Smazat
    4. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/386578-pariz-ceka-teror-alziran-v-nemecku-mel-mluvit-o-utocich-uz-minuly-tyden.html

      Smazat
  2. Admine-Víťo Janoušku. Vůbec nechápu proč jsi zde vyplýtval tolik energie,kterou by jsi mohl využít k něčemu užitečnému.Nevím v čem ti adventisté ukřivdili,proč píšeš že je všechny nenávidíš, když znáš osobně jenom několik lidí a proč se ve své zášti obracíš na mládež? Myslíš že jsou hloupí,nevědí jak se mají rozhodovat? Potřebují tvoje rady? Vždyť je také nenávidíš, protože jsem nyní ještě adventisté. Nerozumím ti, jen vím, že ten kdo chce ubližovat druhým, tak zpětně ubližuje především sobě. A poslední věc. Víra v Boha není o adventistech,katolících či muslimech. Jde o osobní kontakt,přátelství s Bohem. To však zde postrádám, protože nenávist, navádění ke lžím, podvodům, zradám patří do kategorie antikrista. Tak ti jen přeji hodně štěstí Víťo. Neodsuzuji tě,ale je mi z tebe smutno. Zdravím tě @ kamil

    OdpovědětSmazat
  3. Čest práci,
    Já jsem kdysi taky chodil do onoho pověstného sboru dlouhá léta poměrně. Jednou jsem si prostě řekl, že tam už chodit nebudu a chodit jsem tam taky přestal. Můj odchod byl velice klidný, toť moje zkušenost s tím pověstným naháněním ovcí zpátky do stáda. Nikdy jsem nezaregistroval žádný sebemenší tlaky od ostatních, možná jenom slabý a opatrný náznaky ve smyslu "...přijeď někdy v sobotu k nám zase..." (myšleno do sboru). Asi to bylo tím, že jsem nikdy nebyl členem církve. Akorát jednou u nás doma se objevil p. Ejem a z nezávazné konverzace se po nějaké době najednou stal jakejsi náboženskej výslech. Byla to dost divná návštěva.

    OdpovědětSmazat
  4. Jako přesvědčený adventista, který nebyl adventistou od narození, ale stal se jím po podvědomém hledání až ve 23 letech, a je si jist, že kdyby se adventistou nestal, jeho život by už dávno skončil v propasti dějin, který nemá rád škatulky a nemá rád svazování do doktrín, se musím přiznat, že mám na adventismus úplně opačný názor, než Ty, Víte. Mezi adventisty mne nepřivedl adventismus, ale Bible, a stále nemám důvod měnit názor na adventistické výklady Bible. Ježíš určitě despota není, to vím, ale taky vím, že já k despotismu sklony mám, ta člověčina je prostě všudypřítomná. Asi v těch sklonech nebudu sám. Ale to je právě to hezké, že Ježíš se mě snaží toho zbavit pouhým svým příkladem. Když mám jeho příklad před očima, despotismus se bídně krčí v koutě. Když mi Ježíš z očí zmizí, despotismus vyleze a začne úřadovat.

    Ale dost dlouhého úvodu. Tvé řádky, Víte, mne vedly k uvědomění, že je fakt třeba se občas zamyslet nad tím, zda nemám symptomy, které popisuješ. Tvůj popis velmi hezky vystihuje, jak by se křesťan, a tím spíš adventista, chovat neměl. Pokud by k takovému jednání vedl adventismus, bylo by to špatně. Tedy:

    Křesťan by neměl být hádavý a neměl by ostatní pořád opravovat. Neměl by lidi pomlouvat a zapomínat na ty, kteří mu kdysi byli blízcí. Neměl by mít nepřátelský vztah ke světu. Neměl by se vyhýbat kontaktu s lidmi mimo advetistické prostředí.

    Ale občas je dobré se zastat tradičních hodnot, ne? Mám na mysli třeba rodinu, manželství a tak. Nebo proč neudělat něco pro svoje okolí (mimosborové aktivity)? Proč nemyslet vážné, čemu věřím (nadšení)? Proč se bránit tomu, když je celá rodina adventistická (zázemí)?

    Myslím, že Ti velmi dobře rozumím v tom, že ve sborech není zdaleka všechno v pořádku. Co k tomu říct?

    Když jsem dříve četl Starý zákon, vždycky jsem si říkal, jak se mohl ten starý Izrael dopustit všech těch hrozných věcí, o kterých se v něm píše. Nechápal jsem to. Dnes už si to neříkám, protože stačí opravdu málo, jen trochu pýchy, a je to tady. Spolkne Tě to, ať jsi velebratr nebo malobratr, a jsi v tom.

    No nic, přeju Ti, abys našel životní svobodu, bez nemá nic smysl. Asi bych mohl psát dál a dál, ale to podstatné, co jsem chtěl, jsem vyjádřil.

    Ať Tě provází milost Ježíše Krista.

    OdpovědětSmazat